Eagle's Rider

Jestli sis v raných devadesátkách myslel, že hacking a mise do nepřátelského území jsou tím nejposloupněji Cool na světě, Eagle's Rider ti dával za pravdu. Tenhle akční mix s prvky adventury se snaží být špionážní thriller v duchu osmibiťáků, ale na počítači s pamětí se hlásí k slovu jinak než na Commodore.

Hrají tě buď dva agenti, kteří se snaží splnit různé sabotážní úkoly. Základní idea je jednoduchá — projdeš místnosti, kupuješ si vybavení, sbíráš klíče a karty, střílíš nepřátele a snažíš se dosáhnout cíle. Je to někde mezi Point & Click adventures a rudimentárním strieláním zleva doprava. Ovládaní není nijak intuitivní — menu a předměty se ovládají klikáním, střelba zase přechodem do jiného modu. To vše spolu se skrčením a skákáním dělá hraní občas frustrujícím.

Grafika je pro rok 1991 solidní, ale pohled shora s omezeným polem viditelnosti se chvílí cítí jako připoutanost, ne jako designová volba. Zvuky jsou spíš upomínkou, že sound card existuje, nemají nějaký velký charakter. Úrovně jsou malé a lineární — opravdu nemají k dispozici víc možností než jednu cestu vpřed.

Eagle's Rider je případ hry, která si hrála na tělo špionážních filmů, ale mechanicky byla příliš křehká na to, aby tento nápor vydržela. V archivech retro her se udržela spíš jako zajímavost, ne jako vzpomínka na skvělý čas. Dnes v tom vidíš především snahu — experimentální design, který se snaží o něco víc, ale nedokončuje to pořádně.

Když chceš zažít počítačové hraní z počátku devadesátek s jednoduchými ambicemi a příslušným výsledkem, Eagle's Rider je kvalitní čtení o tom, co všechno se na cestě z osmibiťáků na 386 nepovedlo. Nehraje se to špatně, ale nehraje se to ani s nadšením, které by hra potřebovala.