Blind Maze

Představ si, že si zavážeš oči a pustíš se do labyrintu. Žádné mapy, žádné navigace, jen ty a tma. Blind Maze z roku 1989 je přesně takový experiment — hra, která tě připraví o nejdůležitější smysl a nutí tě koukat jinam. Na jeden PC v MS-DOSu to byla dost radikální myšlenka.

Jdeš slepecky tmavou úrovní a snaží se dosáhnout cíle pomocí zvuků. Vysoký tón znamená volno, nižší zvuky varují před překážkou. Orientuješ se podle prostředí, které ti systém popisuje textově — až když se ocitneš blízko zdi, uslyšíš varování. Není to adventura se zápletkou ani klasická logická hra. Je to něco mezi simulátorem a abstrakcí, která zkouší tvoji prostorovou představivost bez vizuální opory.

Ovládání je jednoduché — pohyb, otáčení, poslouchání. Žádné složité klávesové kombinace, žádný grafický bonbon. Důležité je, jestli se ti povede v mysli přestavět prostorem, kterého nevidíš. První pokusy jsou frustrující. Narazíš do zdi, která nebyla vidět, postupuješ blouznivě a bez strategie. Pak se ti začíná koulet v hlavě mapa z jednotlivých zvuků a dotyk. Vlastně to funguje.

Technicky je Blind Maze spíš experiment než polotovareného produktu. Grafika neexistuje, zvuky jsou primitiv, atmosféra však šílená. Připomíná to příslušenství na cvičení mozku spíš než zábavná hra. Jenže právě v tom je kouzlo — devadesátky byly jako divoký západ, kde se zkoušelo všechno, i věci, které dnes by publisher rovnou zamítl.

Dnes už existují lepší a pohodlnější způsoby, jak se v počítačové hře orientovat. Blind Maze ale přenáší cizí pocit do tebe bez omluvky. Hraje se v prohlížeči a stojí to spíš na zvídavosti — chceš zkusit, jak by to bylo být slepý v labyrintu? Pak se pusť do toho. Nebude to příjemné a nebude to krásné, ale nebude to ani zapomenutelné.