Ulasan ini belum diterjemahkan — kami memaparkan versi asal (Čeština).
Někdy si v pátek večer najdeš v archivu soubor s názvem, kterého si doslova nevšimneš. Tales on Birch Bark. Slyšel jsi to už? Taky ne. A to je škoda, protože tohle je případ hry, která vzešla z míst, kde devadesátky zůstaly naprosto odlišné od toho, co viděl Západ.

Jde o ruskou adventuru z roku 1997, částečně vycházející z ruských pohádek a lidových motivů. Hlavní hrdina se vydává na cestu přes fantasy krajinu plnou záhad, střetává se s postavami z místního folklóru a musí vyřešit jejich problémy. Hra se chová jako klasická point-and-click adventura s inventářem, dialogy a hádankami. Jazyk je ruština, což první chvíli může být překážka, ale grafika a zvuky toho hodně vysvětlí samy.
Hraje se to pomalým tempem. Klikáš na věci, sbíráš předměty, mluvíš s postavami, čeká se. Hra se nespěchá, není tu ani náznak akce. Pohyb postav je kostrbatý, pixelart je velmi skromný, animace minimální. Zvuky prostředí jsou dost špinavé, jako by natočené ve stuiu z Brooklynu roku 1987. Mechaniky jsou klasické — najdeš klíč, otevřeš dveře, najdeš cosi dalšího. Nic revolucionistického, jen poctivá, pomalá hra, která si chce na něco povídat.

Tales on Birch Bark zůstane v paměti spíš jako zvláštnost než jako hit. Není to špatně udělaná hra, jen pochází z času a místa, kde měly hry úplně jiný rytmus. V devadesátkách se v Rusku hrávaly věci, které Západ ani neviděl. Tahle hra je takovým časovým přesunům, zpátky do doby, kdy se počítačové hry rodily v každé zemi úplně jinak.

Dnes se na ni kouká jako na kuriozitu. Není to hra na večer, když se chceš bavit. Je to hra na chvíli, kdy tě zajímá, jak si představovali zábavu v Rusku v polovině devadesátek. V prohlížeči si ji vezmeš hlavně proto, aby sis podél cesty připadal jako cestovatel. Připadá ti, jako bys někde nebyl. A to stojí za zkušenost.