Super Beemger

Střílíš z děla na včely a myslíš si, že si to vymysleli Němci jako vtip. Super Beemger je jednoduché lodi v retro duchu, kde žlutozeleného hmyzu produkují bez ustání a ty musíš jejich hordu zadržet před tím, než ti sežerou základnu. Tahle věc vypadá jako byť by ji dělal někdo v pátek odpoledne, když už se všem nechtělo.

Jde o střílečku na pevné pozici — stojíš na místě, otáčíš se a pálíš nahoru. Včely letí zespodu sem tam v různých vlnách a postupně ti znervózňují čím dál tím víc. Mechanika je základní jako chleb — míříš, páliš, počítáš si životy. Není tu nic blikajícího, nic složitého. Upgrade zbraně nebo střelby jsou snad jen v základní podobě.

To, co Super Beemger drží nad vodou, je její lehkost. Není to honba za dokonalostí, je to jednoduché, příjemné nudění — hraje se dvacet minut, pak tě to nudí a zpátky do Minesweeperu. Zvuk? Pískatí a pípání bez jakéhokoliv snahu o dramatičnost. Grafika je čistá zeleň, žlutá, bod. Ničemu se to nedá vyčítat, protože to tak bylo myšleno.

Dostane si do paměti hlavně tím, jak nekomplikované je to, co tu máš. Devadesátky byly plné experimentů a ne všechny vedly někam, ale tohle si své místo našlo — hra, kterou si spustíš, když chceš odreagovat mozek od Dooma a Wolfensteine. Zestárla jednoduše proto, že stará zůstala — už v pádu osmdesátek na ní nikdo neměl čas.

Dnes je Super Beemger spíš kuriozita než zážitek. Když si ji zahraješ v prohlížeči přes DOSBox, čekáš nějakou skrytou hlubinu nebo aspoň sympatičtější design. Nic z toho tu není. Je to čistá funkce — včely jedou, ty střílíš, konec. Sedne ti, když chceš vědět, jak vypadaly nejbytelnější arkádovky v Česku počátkem devadesátek, nebo když si chceš připomenout, jaké bylo cítit grafickou sílu monochromní obrazovky.