Noughts & Crosses

Křížky a kolečka. Tím to vlastně končí. Noughts & Crosses z roku 2005 je počítačová verze hry, kterou umí každé dítě a kterou lidé hrají déle, než existují hrací desky. Otázka zní: co si takový program vůbec počne s hrou, kterou zná úplně každý?

Pole tři krát tři, ty hraješ křížky, počítač kolečka. Tvůj cíl je jednoduchý: dostat tři své znaky do řady dřív než soupeř. Není tu nic navíc. Žádné speciální tahy, žádné úrovně, žádný příběh. Je to čistá logika proti algoritmu.

Ovládání je minimální — klikneš na prázdné políčko, počítač odpoví. Jakmile pochopíš, že střed desky a rohy jsou silnější pozice než hrany, začne se hra zvrtat do patové situace. Počítač zná stejné strategie jako ty a půlku času to skončí remízou. Když budeš hrát pokaždé správně, hra ti po pár minutách připadne předvídatelná. Není to vada, je to podstata — jde o hru, kde teoreticky optimální hraní znamená, že k rozhodnutí nikdy nedojde.

Proč vlastně takový program existuje? V polovině devadesátek to bylo cvičení pro programátory, kteří se učili psát jednoduché AI. O deset let později, v roce 2005, to už byl jen relikt. Nebyl to obsah, který by někoho těšil — spíš domácí úkol, kterého se autor nedokázal zbavit. Na disketě nebo CD si ho někdo nahrál a nechal tam ležet vedle podobných výplní.

Dnes si Noughts & Crosses zahraješ v prohlížeči za minutu, když se zrovna nudíš a máš chuť zkusit, jestli ten počítač umí hrát. Odpověď je: umí. A když budeš hrát správně taky, budete hrát pořád stejně. Je to zajímavé jen jako kuriozita — důkaz toho, že i nejjednodušší logická hra si našla cestu do počítače, i když tam vlastně neměla co dělat.