Engineering Jones and the Time Thieves of DSPea

Když se dostaneš do situace, kde máš za úkol postavit nějaký mechanismus z částí, které se nechtějí držet pohromadě, víš přesně, jak se cítil tvůrce Engineering Jones. Tohle není hra o tom, jak být cool — je to puzzlebox v nejčistší podobě, kde se učíš myslet jako inženýr nebo panikaříš, že nevíš, jak se věci skládají.

Engineering Jones se odehrává v trnavitém průmyslovém světě, kde jsi zamčený s kusy železa, drátů a nepochopitelných součástek. Čas ti neustále uniká (odtud ti honí v patách tito Time Thieves), a ty musíš složit funkční zařízení, abys se dostal dál. Není tu rozpočítaná zápletka — je tu pouze logika a tvoje schopnost pochopit, co s čím patří.

Hraní znamená klikání, táhnutí, otáčení částí a snahu pochopit, jak by měl výsledný stroj fungovat. Ovládání je jednoduché, grafika spartánská, v duchu raného DOS-u. Chyba je v tom, že hra často neřekne, co přesně od tebe chce. Staví na tom, že budeš zkoušet, hádat a postupně si uvědomovat logiku. To někdy vede k eurece, někdy k frustraci. Zvuk — když tu vůbec je — ti jen připomene, že nejsi v pohodě.

Důvod, proč si ji pamatujeme, je právě ten rozpor. V devadesátkách, kdy byly hry stále netrpělivější a pointy jasněji značené, Engineering Jones refusuje vysvětlovat. Patří do rodiny obskurních edukativních her, které se chyběly zeleným PC monitorem a bylo ti jedno, jestli tě bude bavit, nebo tě zmátoří.

Dnes je to kuriozita. Pokud tě lákají steampunkovské puzzles bez návodu a máš trpělivost na zkoušení, stojí za zkus v prohlížeči. Pokud potřebuješ okamžité zpětnou vazbu a jasný směr, projdi dál. Engineering Jones není hra, kterou si vezmeš všichni — je to hra pro ty, kterým chybí rozechvění z neznáma.