Twilight's Ransom

Scéna: tma, někde v budově, a ty vůbec nevíš, co máš dělat. Twilight's Ransom z roku 1988 je adventure hra, která ti dá instrukci jen tu základní — musíš někoho vykupovat. Zbytek už je na tobě. Příkaz zadáš pomocí textového parseru, počítač odpovídá anglickými větami. Je to klasika devadesátkého roku, kdy se dobyly bytostmi tak zvané příkazy přesné a nesmyslné zároveň.

Jde vlastně o vězení nebo podobné místo, kde tě zavřeli spolu s nějakými dalšími postavami a chceš se dostat ven — nebo spíš někoho z nich vykoupit. Hra tě nenápadně naváděla, ale to nebyl problém. Problém byla zákeřná kombinatorika, kterou musíš v těch zdech najít. Předměty se lišily svojí utilností, někdy se daly kombinovat, někdy byly jen na zámítnutí. Mapu jsi si musel vytvořit vlastně sám v hlavě.

Hra se ovládala právě tím textovým parserem, což znamená, že jsi psal příkazy jako „vezmi klíč" nebo „otevři dveře klíčem". Grafika byla minimální, spíš nějaké ASCII kunstychtění nebo velmi základní pixely. Předpokládalo se, že tvá fantazie bude dělat zbytek práce. Zvuk byl spíš teoretický — bípnutí na zvukové kartě typu Adlib nebo nikoho nezajímající PCspeaker. Přitom právě tahle nedokonalost činila hru kouzelnou. Něco tam bylo, jako by si ji tvůj mozek teprve chystaný stvořit.

Twilight's Ransom patří mezi ty hry, co se pamatují spíš jako princip než jako konkrétní zážitek. Znamená něco pro historii textových adventur, byla součástí té doby, kdy jsi koukal do černobílého monitoru a myslel si, že je to budoucnost. Dnes je to spíš dokumentace éry, ve které si hry mohly dovolit být záhadné, nedoučené a přesto kouzelné.

Zahrát si ji dnes? Jen když chceš cítit ten konkrétní vzduch — zoufalství bez návodu, radost z toho, když ti odpověď najednou padne na hlavu jako sůl. Není to hra pro rozmazlené hráče, ale pro ty, co chtějí vědět, jak to všechno začalo. Vypusťte ji v DOSBoxu. Počítač už ti vypršel, ale příběh v tom tmavém místě - ten tam ještě sedí.