Llamatron - 2112

Llama střílející laserové paprsky ze svých řas — to je základ, na kterém spočívá Llamatron. Tvůrce si zjevně říkal, že populární Robotron je prima, ale chybí mu něco zvířecího a absurdního. Výsledek je právě takto šílený, jak to zní.

Jde o arcade shoot-em-up z roku 1992, kde ovládáš částečně antropomorfní lamu a střílíš do všeho, co se na obrazovce pohybuje. Rozmanitost nepanuje — máš několik typů nepřátel, pár zbraní a zvyšující se vlny útoku. Cíl je prostý: přežij, střílej, vyrábějíš body. Bez příběhu, bez dramatických scén, jen čistá akční opilost.

Ovládání je intuitivní, střílení plynulé, jen grafika už tehdy vypadala jako z počátků dekády. Spriteové nepřátelé jsou prosté siluety, zvuky jsou spíš bzučením než hudbou. Hra se rozjede rychle a bez milosti — nesnaží se tě koukat na dějiny či návody, jen ti dá radost a smrt. Jakmile zpomalíš nebo si přestaň hlídat periférii obrazovky, dostaneš přes prsty.

Llamatron zůstane především kult mezi těmi, kdo si přináší do retro her smysl pro humor a nadsázku. Není to mistrovské dílo — je to spíš gag, kterého se tvůrce chytil a dotáhl do konce. V devadesátkách se na takovéhle věci sbíraly desítky, dnes si ji pamatuje jen nic neříkající kousek internetu.

Pokud máš chuť na bezmyšlenkovitý střílej-a-běž bez vychytávek, Llamatron obstojí i dnes. Grafiku si odpustíš, když zjistíš, že jít do toho bez trémy se prostě nedá. Není to hra, kterou bys hrál hodiny — spíš minutový zábavný exkurz, který se ti dá do paměti svým nesmyslným kabaretem.