Everest - The Iceman's Apprentice

Když si člověk vezme na starost ledacos pod názvem "Iceman's Apprentice" a s rokem 1996 v pase, může čekat všechno možné — od adventury na Everestu přes simulátor horolezectví až po parodii na sporťáka, který si myslí, že stačí dobrá vůle. Everest vám skutečně nabídne cestu nahoru, jenže není to procházka zmrazených tun v lanovém parku.

Jde o point-and-click adventure, který se nebrání ani logickým hlavolamům. Ocitnete se jako asistent ledovce (a nebude to překlep) někde vysoko v Himálaji s cílem dosáhnout vrcholu nebo aspoň přežít. Hra vás neoplachuje řetězy cinematic scripting; místo toho vás nechá potloukat se po horských základnách, mluvit s ostatními horolezci a sbírat věci, které vám později při procházce smrtí přijdou vhod.

Ovládání je jednoduché jako v každé porádné adventuře z té doby — klikaš, kam se ti líbí, hovoříš s dětmi z party, vezmeš si věc, pokud se jí chceš dotknout. Grafika? Práce s paletou osmi barev a pixely, které vypadají jak skloněné domino kostky. Zvuk existuje, atmosféra také, ale nehýbe se to jako Triple-A produkce — je to spíš lesení na dřevo, kterým se budete procházet chvíli tiše, chvíli s hudební vizitkou v pozadí.

V devadesátkách se adventury dělily na dvě základny: stojí za to, nebo ne. Everest vám během prvních minut odhalí, na kterou stranu patří. Není to hra, která by vás dostala hrající kolínkem do srdce, ale překvapivě se v ní neztratíte. Odsud nekochám se ani na emocích — spíš prostě existuje.

Dnes by se na ni koukal jako na raritní podivín z doby, kdy každá kaviárna měla CD-ROM s padesáti freeware hrami. Není to příslušenství do sbírky klasik, spíš забavná odkaz na to, co se dělalo v edukativnějších koutech gamingu. Pokud vám chybí zašlapané pixelové cestování bez obracení na emoce a bez dělení si pusy se syrupy, je tady na vás čekáno.