Eight Queens

Osm dam na šachovnici. Zadání je pět řádků dlouhé, řešení čeká pod jednou klávesou. Tyhle věci vás v osmdesátkách zajímaly, když jste je půl hodiny hledal v počítačových novinách a pak týden řešil, proč to nefunguje.

Eight Queens je právě takový program — ne hra v klasickém slova smyslu. Jde o slavný kombinatorický problém: rozmístit na šachovnici osm dam tak, aby se navzájem neohrožovaly. Řešení je 92 a počítač vám je má najít všechna. Vaše práce spočívá v zadávání pozic přes příkazový řádek MS-DOSu, program pak vyhodnocuje, jestli je umístění platné, a případně hledá správné kombinace.

Hraní je otrava. Ne proto, že by byl problém těžký — je to spíš vytrvalostní cvičení v psaní souřadnic a čekání na výpis. Když se na obrazovku nakonec vysypou všechna řešení v tabulkách bez grafiky, bez animace, bez čehokoli, co by vám řeklo „bravo“, je to trochu jako koukat do výstupu assembleru. Funkční, nudné, k ničemu.

V devadesátkách to bylo užitečné — programátoři si na Eight Queens testovali algoritmy, mladí nadšenci se učili myslet logicky. Vlastně se to dodnes používá v kurzech jako příklad na backtracking. Ale jako zábava? Tehdy to zabavilo jen toho, kdo neměl po ruce nic jiného a chtěl zaměstnat hlavu.

Dnes si Eight Queens pustíte jedině z nostalgie nebo když vás zajímá, jak vypadala populární vědecká cvičení v počítačovém kabinetu. Není to špatně napsané, jen to zestárlo. Moderní provedení by využilo myš, grafiku, interaktivitu. Tenhle originál je poctivá odpověď na dávný problém v tom nejodpudivějším balení.