CPOKER

Pokud ses v devadesátkách snažil hraní pokeru něco naučit, seděl jsi asi u téhle textové simulace na monitorech s CGA paletou. CPOKER je holá kostka — počítač nasype karty, ty se rozhoduješ, jestli budeš foldit nebo stavět, a pak padne verdikt. Bez animací, bez grafiky, bez všeho toho, co bys čekal.

Jde o velmi prostou imitaci pokeru pro DOS. Sedíš u stolu s počítačovým soupeřem, máš své karty zobrazené co nejčitelnějším způsobem, jaký umožňoval textový režim, a rozhodovat se můžeš pouze o tom, jestli chceš hrát ruku dál nebo se stáhnout. Hra sleduje klasické texaské hold'em — dostaneš své karty, padne community, a pak se sčítají kombinace. Nic extra, nic složitého.

Hraní je nudné, jak by se dalo čekat. Počítač hraje podle jednoduché logiky, kterou se naučíš v prvních třech partiích. Není tu bluffu v klasickém smyslu, strategické hloubky nenajdeš. Ovládání je elementární — zmáčkneš číslo a jdeš dál. Hra tě nežene kupředu, nezajímá ji, zda si ji vůbec ještě chceš hrát.

CPOKER přežil proto, že to byl jeden z mála pokusů o pokery na DOS bez grafiky. Nebyla to zábava na úrovni moderních simulací, ani nezprostředkovávala psychologickou složitost skutečného stolu — byla to spíš výcvik algoritmů. Programátor si někde na diskete archivoval skromný edukační projekt a teď si ho můžeš zahrát pro kuriozitu.

Dnes to není k ničemu. Lepší pokery existovaly i v té době, a webové verze jsou k dostání zadarmo. Pokud tě ale zajímá, jak vypadal počítačový poker před tím, než se stalo standardem, je to zajímavá kapka v historii. Hrát ji budou jen samotáři, které lákají archaické věci za hranicí zdravého užitku.