%$cking pilots, bombs, planes / %$ьаны пилоты, бомбы, самолёты!

Letoun se řítí k zemi a ty musíš rozhodovat v řádu vteřin — soupravy bomb, trasy, úhly náklonu. Není čas na rozmyšlení. Tohle je podstata %$cking Pilots, hry z roku 1999, která si dělá legraci z vojenských simulátorů tím, že je zredukuje na jejich nejčistší podstatu: házení bomb a vyvazování se z pálení.

Jde o českou nebo ruskou produkci z doby, kdy indie hráči experimentovali s tím, co by se dalo označit za arcade leteckou střílečku s prvky strategie. Nemáš létající strojnu s desítkami systémů — máš letoun, tíhu, palivo a seznam cílů pod sebou. Každý útok musíš naplánovat. Přeletíš oblast, zahazuješ bomby, vrátíš se na základnu. Opakovací hra bez scénáře, jen tabulka s výsledky.

Ovládání je jednoduchý, mechaniky také. Palivo ti taje, armáda tě střílejí, grafy jsou pixelové a zvuky připomínají počítač, který si myslí, že je orchestr. To vše se slepuje v cosi, co připomíná Star Wars na Commodore 64, jen více funkční a méně inspirující. Hraní je o střádání bodů, opakování tras a zvládání jednoduchých rozhodnutí — levota nebo pravota, dolů nebo vzhůru. Není v tom hlubina, ale je v tom rytmus.

Hra se drží v paměti především jako kuriozita z doby, kdy se ještě experimentovalo s tím, co počítač zvládne za pár set kilobajtů. Dnes by ji nikoho nenadchla — grafika bolí oči, rozmanitost chybí a po dvaceti minutách víš, co od ní očekávat. Ale právě ta bezpretencióznost má svůj půvab. Není v ní přetvářka, jen přímý mechanismus.

Zahrát si ji má cenu spíš pro historii než pro zábavu. V prohlížeči najdeš kopii z archivu starých her — je to ideální na patnáct minut, když tě napadne, jak vypadala zábava o kolem roku 2000, když indie vývojáři ještě nevěděli, co je to design.