Space School Simulator - The Academy

Něco mezi vzdělávacím programem a hrou, který si můžeš spustit v prohlížeči a zjistit, že z osmdesátých let se do dneška nedostalo skoro nic. Space School Simulator je pokus o interaktivní učebnici pro osmiletce, které zajímá, jak se žije v kosmické stanici. Realita je nudnější.

Jdeš po stanici, koukaš na obrazovky s textem a nechápavě zíráš na ASCII arte, která má znázorňovat vesmírné technologie. Cíl? Podle všeho žádný konkrétní. Posedáš u počítačů, čteš o oběžných drahách a gravitaci, občas odpovídáš na otázku typu "Kolik měsíců má Jupiter?" Hra se chová jako interaktivní učebnice fyziky, která se rozhodla, že fyzika bude zábavnější, když ji vyložíš v prostředí stanice. Mylný úsudek.

Ovládání je přímočaré — pohybuješ se kurzorovými klávesami, vybíráš možnosti číslicemi. V tom je to přeci jen čitelné. Problém je, že pohyb po stanici terčuje jen do několika místností, dialog se opakuje, a když se už dostaneš k něčemu jako k hře — třeba k řešení středoškolské fyziky — uvědomuješ si, že ve skutečnosti řešíš domácí úkol. Hraní toho není. Je to vzít si učebnici, vyfotit si strany a hrát si na interaktivnost.

V osmdesátkách to bylo aspoň pokusem, průkopnickým gestem směrem k edukativnímu softwaru. Dnes to vypadá jako zombie z dob, kdy se tvůrci mysleli, že stačí dat textu k počítači a už to bude "budoucnost vzdělání". Starší bratranec typicky osmdesátkového CD-ROMu, který měl fotky, zvuky a stejně to byl jen odklikovací katalog.

Kdo by si to měl zahrát? Především historik počítačů, kterému chybí další korálka v létavici "jak to dělali dřív". Nebo možná učitel s nostalií za chvíli, kdy se věřilo, že počítač samo sebou učebnu změní. Space School Simulator je spíš artefakt než zábava — a to je v pořádku, když víš, do čeho jdeš.