SONGTAN- The Next Morning

Vejdi do temné místnosti a čekej, až ti oči zvyknou na tmu. Tohle je příjezd do Songtan — něco mezi adventurou a pozemskou noční můrou, kterou ti devadesátky podsouvají jako „hra" a ty si nejsi jistý, jestli ji vůbec chceš hrát.

Songtan je bodovací příběhová adventura z roku 1993, kdy se MS-DOS ještě neodsoudil k přítomnosti. Nemáš na obrazovce animované postavy ani cinematické řezy — jen text, statické obrázky a atmosféru vzniklou prázdnem a tichostí. Jsi v nějakém městě, v noci, a něco se v tom místě děje. Tvůj úkol je prozkoumávat, sbírat body a snažit se pochopit, co se kolem tebe odehrává. Nebo to aspoň vypadá jako její obsah — přesné detaily si pochovej sama, tahle hra nikomu nepovídá, co chce.

Hraní je rituál čekání. Čteš text, klikáš, čteš znovu. Žádné blikající kurzory, žádná zběsilá akce — jen pomalé odhalování prostředí a postupné chápání toho, co se tu stalo. Ovládání je primitivní, jak se sluší na prvotinu MS-DOSu, a přestože dnes znáte point-and-click, tohle je ještě prastarší dialekt. Grafika je stejně podstatná jako kulisa v divadle — není tu pro detaily, je tu, aby ti řekla: tady je noc, tady je chlad, tady je samota.

Songtan vydržel v paměti pro svou bezmocnost a zvláštnost. Nejde o klasickou adventuru s logickými hádankami ani o hru, která by tě po každém tahů kopla dál. Je to spíš elektronický text, experiment z doby, kdy ještě nikdo pořádně nevěděl, co si počít s interaktivitou. V dnešní době, kdy grafika a zvuk nosí hru na zádech, Songtan připomíná, že některé věci se hraní nekoupí.

Dnes už ji nikdo nehraje vážně — pokud vůbec. Ale když si ji otevřeš v prohlížeči nebo emulátoru, pocítíš tu ledovou vzdálenost devadesátek, kterou dnešní indie hry jen napodobují. Není to pro všechny, ani to není zábava v klasickém slova smyslu. Je to spíš artefakt — důkaz, že existovaly doby, kdy se tvůrci odvážili ponechat hráče v temnu.