Heavy Metal

Začni si říkat, že v devadesátkách nebyly všechny arkádovky geniální. Heavy Metal je toho důkazem — a ne nejpříjemnějším.

Jde o jednoduchou akční hru z roku 1989, kde se pohybuješ po obrazovce, sbíráš věci a střílíš na nepřátele. Nic revolucioního, nic co by prolomilo strop žánru. Zasazení není výrazné — jen barvy a tvory bez kontextu. Cíl je samozřejmý: projít úrovnami a přežít.

Hraje se to notně nepříjemně. Postavička se nehýbe fluidně, spíš poskakuje po obrazovce jako by byla na pružinách. Střílení má zpoždění a přesnost střelby je věc náhody — nepříjemná kombinace. Nepřítel nesleduje logiku, jako by střílel ze všech koutů bez smyslu. Sbírání položek vyžaduje přesnost v pixelech, což na takovém hardware a s takovým ovládáním je frustrující. Chvílemi se zdá, že hra není navrhnutá pro radost z hraní, spíš pro zápasu s mechanikou.

Heavy Metal zapadl mezi statisíce podobných titulů, které vyplnily počítačové obchody a sběratelské katalogy. Paměť si z něj nic zvlášť neuchoval. Není to hra, která by se navždy vryla do mysli díky geniální myšlence nebo jedinečnému zpracování. Jen jeden kus z haldy.

Dnes se na ni podíváš jen z historického zvědavství — aby sis uvědomil, jak moc se design her poučil za posledních třicet let. Nebude to zábava, ale edukativní pokus. Pokud máš chuť trápit se retro arkádovkou bez lesku, která tě bude frustrovat spíš než bavit, je tu na tebe čekat.