Ce test n’est pas encore traduit — nous affichons la version originale (Čeština).
Když ti zbyde benzín uprostřed pouště a musíš si zvolit mezi pitnou vodou a jídlem, pochopíš, že Wilderness není ani adventura v klasickém slova smyslu, ani simulátor v moderním pojetí. Je to hybrid, který se někde v polovině osmdesátek rozhodl, že hra nemusí být legrace — ale měla by být rozhodnutí.
Na MS-DOSu tě čeká příběh o přežití v divoké přírodě. Nejdeš sem pro měkký, průvodcovský obsah. Dostaneš pár základních voleb — kde se pobytuješ, co budeš dělat — a hra ti pomalu připomíná, že všechno má své ceny. Voda, teplota, energie, nemoc. Podobě jako reálný svět, jen bez grafikčních bonusů na motivaci.
Mechanika je jednoduchá, ale krutá. Hraní funguje na textu a jednoduchých mapu se symbolech. Ovládáš své rozhodnutí, a ty postupně taky rozhodují o tobě. Nechceš umřít na dysenterii? Varuj si vodu. Chceš žít v teple? Vyrub stromy a postav si obydlí. Každé rozhodnutí má váhu — alespoň v teorii. V praxi hraní občas terčuje nudou, když čekáš na výsledky svých akcí a hra ti pověídá, co se stalo.
Dnešním masérkům, zvyklým na instant gratifikaci, by se Wilderness mohla zdát archaická a pomalá. A opravdu je. Jenže v tom tkví její čar — nejedná se o optimalizovanou zábavu, ale o simulátor frustrací, kterou ses v osmdesátkách musel hrát na papír. Hra je tady nástrojem, ne perotou v kině.
Dnes si ji zahrješ spíš z historiografické pozice než ze zálsty. Staré DOSovské adventury mají své místo — Wilderness mezi nimi patří mezi ty tvrďáky, co si neutahují punce pro ničím. Občas se vrátíš jen proto, aby sis připomněl, co to bylo přežívat bez tutoriálu, bez clickable interface a bez mercy save. Jen ty, voda, a hlad.
old
▶Amazon Trail1993MS-DOS / PC
