Ce test n’est pas encore traduit — nous affichons la version originale (Čeština).
Automat se nevyhrává, automat se hraje — a Tommy to věděl lépe než kdokoli. Tohle je počítačová simulace jednoruké banditky z roku 1986, kdy se na obrazovku dostávalo všechno, co by se dalo kdekoliv zpeníčit. Hra běží na DOS, ovládáš ji z klávesnice a cíl je jasný jako řeka: vytáhni páku, sleduj válce a doufej, že ti padne triple.
Jde o čistý simulátor automatu bez příběhu, bez světa kolem, bez důvodu, proč by to mělo být zábavné. Stisknout klávesu, vidět rotující symboly, počkat na výsledek. Výhra nebo prohra, pak znovu. Mechanika je takhle jednoduchá — a právě na té jednoduchosti závisí vše. Hra tě nechá si nastavit počáteční kredit, a pak se točí a točí, dokud ti nezbude ani cent.
Na obrazovce jsou tři bobiny se symboly — pokusy se objevují pruhy, hvězdy, citróny a ty tradiční sedmičky. Grafika je elementární, animace válců spíš monotónní než příjemná. Zvuk? Jsou tu pípnutí a cvaknutí, nic, co by ti uvízlo v hlavě déle než pět minut. Hraní samo je zklamáním především tím, že si velmi brzy uvědomíš, že jsi vlastně hrál už všechno — jednotvárnost není zábavou, je to opakující se rutina bez jakéhokoli osvěžení.
V polovině osmdesátek se však jednalo o kuriózum — hra, která si netvrdila nic více, než že je to automat. Nebyla tu hra za cílem zábavit, byla tu jen proto, aby se nahrajla nějaká matematika a simulace náhody. Dnes se tyhle počítačové automaty těší určité nostalgii mezi sběrateli DOS her, spíš jako středomezník mezi softwareu a hazardem.
Komu se hodí? Experimentátorům, co se zajímají o počátky počítačové zábavy nebo o to, jak vypadala hraní počítače v čase, kdy nebyly grafiky prioritou. Nebo lidem s lehkou formou gamblerství, co si chtějí zahrát bez peněz. V prohlížeči či přes emulátor DOS se dá spustit, ale upozorňuju: ani půlhodinou hraní se neovládáš chuť k dalším experimentům. Jednoduchá, nudná a vlastně autentická svou monotónností.