Ce test n’est pas encore traduit — nous affichons la version originale (Čeština).
Tohle není hra o tom, aby ses posadil za volant a zažil adrenalin. The Ford Simulator ze sedmdesátých let je edukativní software, kterým Ford představoval svojí představu o tom, jak by měl počítač učit řidiče. Vzorec je prostý: seznámit se s vnitřkem vozu, pochopit ovládací prvky a naučit se bezpečnému provozu. Bez dramatiky, bez závodů, bez příběhu.

Hra tě postupně provádí jednotlivými prvky automobilu. Vidíš kokpit, učíš se, kde je páka řazení, jak funguje osvětlení, brzdový systém, co znamená každé tlačítko. Pak přichází simulovaná jízda, kde se snažíš dodržet pokyny a prokázat, že rozumíš předvedené teorii. Obrazovka je monochromatická, animace minimální, zvuk téměř žádný. Komunikace probíhá skrz text a jednoduché vektorové nákresyVolantu se nikdy nedotkneš — ovládáš vším přes klávesnici podle instrukcí.
Z moderního pohledu je to spíš edukační materialismus než zábava. Nikdo si to neinstaloval proto, aby se bavil. Šlo o to, aby se nováčci připravili na praxi, ať už v autoškole nebo v podniku. Grafika vypadá jako výkresy z manuálu, logika je lineární a rigidní. Chyby se trestají, pokroky se neschovávají. Zestárlo to strašně. Ne proto, že by to bylo špatné — pro rok 1987 to byla geniální jednoduchost — ale proto, že dnes už vše víme lépe.
Dnes se na ni díváš s nostalgiou spíš za učebním obsahu než za hrou. Všimneš si, jak přesně vycházela ze skutečné automobilové bezpečnosti sedmdesátých let, jak bylo grafice věnováno míň místa než informacím. V tom je její zvláštní grác — není to snaha vypadat cool, je to snaha edukovat. Pokud tě zajímá, jak to vypadalo, když se počítače a průmysl poprvé setkaly, nebo tě lákají staré interaktivní tutoriály, najdeš v ní zajímavý dokument jedné éry. Jinak si ji piš.