Space Quest: The Lost Chapter

Roger Wilco se vrací, ale tentokrát se zdá, že čas na něj nebyl tak laskavý. Space Quest: The Lost Chapter vylezl z něčího archívu v roce 2000 jako neoficiální pokračování série, kterou už Sierra na přelomu milénia vypustila z rukou. Není to hra od autorů, jen projekt fanoušků, kteří se rozhodli, že jejich hrdina nemusel skončit v šestce.

Jde o klasickou point-and-click adventuru s pohledem z boku a pozadím, jaké znáš z původních dílů. Roger putuje vesmírem, řeší rébusy, sbírá předměty a pokouší se přežít. Fyzika světa je stejně zvráceně nesmyslná jako vždycky — objevíš si přívod vody, kterou budeš potřebovat na úplně jiném místě. Humor je místy geniální, místy nudný, místy prostě necítí moment, který měl. Texty a dialogy odposlouchávají tón původní série, jen mu chybí ta lehkost a přirozenost.

Hraní se vleče. Netvrdím, že má chyby — hra funguje — ale povinnost zvlášť klikat na všechno, počkat, až se Roger naskenuje, a pak koukat, jestli je něco hotovo, se po třiceti minutách stane spíš zbytečnou ceremonií než zábavou. Logika některých řešení ti znovu připomene, proč tahle mechanika v roce 2000 už byla jen nostaalgií. A hra to ví — na konci si to vezme jako pozitiv.

The Lost Chapter není špatná hra. Je to pokus udržet životní plamen seriálu v čase, kdy už byl mrtvý. Fanouškovský projekt s srdcem, který si netroufl být originálem a nechtěl být ani nekvalitní kopií. Výsledek je přesně mezi tím — slušná imitace, která nedokáže překonat své předlohy a nestojí dost pevně na vlastních nohou.

Dnes si ji zahrješ v prohlížeči především tehdy, jestliže máš Space Quest v krvi a zajímá tě, co si z něj mohli udělat nadšenci. Neočekávej discover, očekávej spíš vychvalování toho, co už existovalo. Příliš pozdě přišla hra, která by měla být minulostí.