Ring Cycle

Kdyby se dalo koupit duši, tenhle Ring by stál víc než všechno ostatní dohromady. Jenomže v této adventuře z roku 1996 se prodávají příběhy — a to literálně, ve fantasy světě, kde se sní o Wagnerově Kruhu nibelungů a všechno se točí kolem kouzel, transakcí a morálních voleb.

Jde o pointandclickovou adventuru, kde jsi něco mezi průvodcem a vůdčí osobností. Sbíráš postavy, posloucháš jejich příběhy, a na výběrech věcí a slov závisí, kdo tě bude následovat a jak věci skončí. Hra je textově hutná — dialogy, monology, popisy — a postavy nemají tváře, jen hlas a slova. To je buď bravura, nebo selhání, podle toho, jestli je text dostatečně silný. Tady je to někde uprostřed.

Ovládání je tradičního ražení — klikáš, čekaš, čteš. Hra ti toho moc neusnadňuje, puzzle jsou spíš logické než intuitivní, a někdy si nejsi jistý, jestli jsi zbankrotoval poctivě, nebo špatně. Tempa je to pomalé, průběh občas nudný, ale občas se objeví scéna, která tě zafixuje — nějaký morální dilemata nebo zvrat, kterému nevidíš do konce.

Ring Cycle se dnes nehraje, protože je kultovní nebo zásadní — hraje se jí, protože existuje právě tak, jak existují staré knížky v antikvariátu. Je to dílo, které se chce líbit intelektuálně a mělo by být kulturnější, než je. Vizuálně je příliš chudá, aby vítězila gracefulness, a příběhově příliš nejasná, aby vítězila jasností.

Pokud máš rád textové adventury bez grafiky, která tě nechá si všechno představovat, a zvlášť pokud tě zajímají staré PC věci bez proslulosti, Ring Cycle čeká v DOSBoxu. Není to selhání, ale není to ani zásah do černého. Je to prostě hra z doby, kdy se ještě věřilo, že text stačí.