Night Mission Pinball

Flipr štěká do temna, bumper se rozsvítí a — cink. Přesně tohle byl pinball v PC místnosti roku 1982, kdy si software houses myslely, že počítač umí všechno. Night Mission Pinball od vydavatele, jehož jméno se ztratilo v čase, dokazuje, že si myslely špatně.

Jde o virtuální simulaci stolu pro flippery. Máš jednu kouli, dva ramenní s elektronikou, bumper, některé rampami a snoubením bodů. Cíl je tradičně jednoduchý: koulející se kulička se nesmí vrátit dolů, zatímco sbíráš body. Zasazení je noční, proto „mission" v názvu — v tuhle dobu počítače evidentně hrály v tom nejhlubším černočerveném modu, který jejich grafika zvládla.

Ovládání si vzalo, co mohlo z fyzické reality. Flipry máš na dvou klávesách, načasování jejich úderu určuje, kam kulička odskočí. Problém je v tom, že to všechno trvá věčnost. Fyzika se počítá pomalu, animace je záklapnutá, koulit se podívá jako po dlážděnce z chleba. Přestože by pinball měl být o reflexu a přesnosti, tady se hraješ spíš s pošetilým zpožděním. Není to až zmatek, ale víš, že na fyzickém stole by to všechno trvalo vteřinu.

Grafika je holá, modely součástí jsou geometrické a surové. Zvuk — pokud se sem vejde slovo zvuk — je pár pípnutí, která nejsou na nic zvlášť hrdá. Přitom pinball je zvuková zážitkem. Tady slyšíš jen, že počítač existuje, ne že by ses bavil.

Dnes je to curiosum. Nezachytilo to kouzelství skutečného fliprování, jen jeho obrys. Pokud ale zajímají tě archeologie PC her a chceš vědět, jak primitiv byl pokus o tenhle žánr, otevři si to. Poznaš, proč fyzické automaty přežily počítače o pár dekád.