Decision at Gettysburg

Když jsem poprvé narazil na Decision at Gettysburg, padlo mi do oka to zvláštní logo — vědecké, lineární, jako by se jednalo o něco mezi strategií a simulátorem. A přesně to to bylo. Počítačová bitva z roku 1988, která si brala věci docela vážně.

Jde o wargame zaměřený na nejznámější bitvu americké občanské války. Hraješ buď za Severoameričany, nebo Jižany, a tvůj cíl je jednoduchý — manévry, umisťování jednotek, střelba. Hra běží v tahu a počítač ti neustále předhazuje čísla: vzdálenosti, ostřelovací účinnost, ztráty. Není to pro ty, kteří chtějí příběh. Je to pro ty, kteří chtějí kalkulovat.

Механiky jsou přímočaré — vyber jednotku, běž někam, vytáhni svoje zbraně. Obrazovka je na první pohled kostrbatá, plná tabulek a textových okna. Žádné vychytávky, žádné muziky, kterou bys si pamatoval. Ale když ses do toho ponořil, všechny ty údaje dávaly smysl. Jednotlivé plánování se stalo vlastní formou strategie. Ovládání na klávesnici bylo účelné — ne pohodlné, ale šlo o to pracovat s mapou, ne klikat na kulatá tlačítka.

Decision at Gettysburg nemá ambici zabavit tě zábavou. Chce ti předat pocit velitelství, váhu rozhodnutí, důsledky špatného výpočtu. Pokud sis hru v devadesátkách na 386ce zahrál, věděl si, že počítač není tvůj kamarád — je tvůj protivník, a ten má stupeň obtížnosti bez slitování.

Dnes si ji zahraji v DOSBoxu spíš z nostalgie než z hladu po zábavě. Pohledy na historii se změnily, digitální strategie udělala obrovský skok kupředu. Ale tahle hra má svou poctivost. Není to fešák, není to zábavce. Je to simulace, která si myslí, že hra o bitvě by měla vypadat jako bitva — chladná, únavná a neústupná.