Avoid the Awful Thing that Vaguely Resembles a Banana!!

Strašidelné ovoce na obrazovce. To je celý obsah hry Avoid the Awful Thing that Vaguely Resembles a Banana!!, jednoduché arkádovky z roku 1987, kde se na černém pozadí pohybuje něco, co má vzdáleně připomínat banán, a tvým jediným úkolem je vyhnout se mu.

Jde o jednu z těch her, které si nekladou velké nároky na vypravěčský um. Tvá postava se pohybuje po obrazovce, banán (nebo ten zvláštní tvor, který se za něj vydává) tě pronásleduje a ty se snažíš zůstat mimo jeho dosah. Ovládání je jednoduché, starý DOS počítač si s ním poradí bez problému. Hra není nic víc — a není to myšleno jako kritika. Jsou hry, které nechtějí být ničím víc.

Hraní je překvapivě frustrující. Nemá to být skvělá zábava, ale právě ta frustrace z neustálého pronásledování, z nutnosti reagovat rychleji, dělá ty chvíle, kdy se ti podaří uhnout, skutečně uspokojivými. Není tu žádné skórování, žádné levely — jen ty, banán a to věčné pronásledování. Grafika je primitivní, zvuk spíš symbolický než výrazný.

Dnes to vypadá jako ukázkový příklad toho, co se v osmdesátkách považovalo za zábavu. Jednoduchá pravidla, absence příběhu, čistý herní mechanismus. Zestárla? Určitě. Ale zestárla specifickým způsobem, který jí dává téměř hodnotu artefaktu — jako pohled na to, jak se bavili lidé, když se o herní průmysl vůbec nezajímali kritici, redakce a influenceři.

Zahrát si ji dnes v prohlížeči má smysl jen jako historická kuriozita. Není tu nic, co bys nemohl udělat lépe s mobilní hrou za pět minut. Ale právě ta beznadějná jednoduchost, ta absurdní snaha vyhnout se banánu bez jakéhokoli vysvětlení, má zvláštní kouzlo — pocit z doby, kdy byly hry jen hry a nemusely se z ničeho omlouvat.