Intifada

Kdyby ti někdo v devadesátkách řekl, že na disketě máš hru o izraelsko-palestinském konfliktu, koukal bys na něj jako na bláhna. A přesně to je případ Intifady — curiosum z roku 1989, kdy se nikdo netrápil tím, aby se tématu vyhnul. Hra bez uvedeného autora, která se o problematiku zmocnila s nesmělostí, jakou už dnes nevidíme.

Intifada je takový politicky angažovaný taktický simulátor, kde se pohybuješ po mapě vytvořené v duchu primitivního ASCII-artu. Cílem není nějaká klasická zbrojní mašinérie, ale spíš dosáhnout určitého politického či vojenského stavu. Jde o hru, která si dovoluje zaujmout konkrétní pozici k tématu, kterému se dnes v komerční sféře vyhýbáme obloukem.

Hratelnost? Omezená. Jsou tu tury, čekání, pomalý progres a interface, který se ti po pěti minutách zdá nelogický. Ovládání DOS-u bylo v té době běžné, ale ani to nedělá z Intifady přívětivou zábavu. Nudí tě to spíš na intelektuální úrovni — zajímá tě, jak se autor rozhodl simulovat konflikt, ne zda se ti to hraje dobře.

Smysl jejího existování je dnes především historický. Ukázuje, jak se v osmdesátkých a devadesátkých letech tvůrci netopili v sebezpochybnostech a sáhli si na problematická témata bez okolků. Hra se neumsťuje, neschovává — je to prostě pokus dát konflikt do herního formátu. Jestli se to povedlo, je otázka druhořadá.

Dnes si ji zahraješ spíš z kuriozity, aby ses přesvědčil, že taková věc kdysi existovala. Není to parádní zážitek ani hra s nějakou obsluhující mechanickou genialitou. Ale pokud tě zajímá, jak vypadal počítačový podnik v době, kdy se tvůrci nebáli témat, která jsou teď tabu, je tu spojnice k časům, kdy se s hrami experimentovalo bez větší cenzury.