Skatenig

Skatenig je taková tichá bestie z počátku tisíciletí — hra, kterou najdeš spíš náhodou v nějakém archivu, než aby ti ji někdo doporučil. Je to jednoduchá akční věc pro DOS, kde ovládáš postavu, která se pohybuje po obrazovce a snaží se něco sbírat nebo někomu unikat. Nic nijak zvlášť ambiciózního.

Mechaniky jsou naivní v nejčistší formě — pohyb, skok, snad nějaký útok. Grafika se drží linií ASCII či velmi primitivních pixelů, zvuk (pokud vůbec nějaký je) budeš chtít ignorovat. Hra funguje na principu projdi obrazovku, seber věci, vyhni se nepřátelům — recept, kterým se řídily nejjednodušší programátorské experimenty z garáží. Hraje se lehce, bez větších překvapení, bez nuancí. Projdeš to bez starostí, dokud se nedostaneš do situace, kdy si uvědomíš, že vlastně nevíš, co přesně děláš.

Skatenig je příklad hry, kterou si dnes zahraješ ne proto, že by přinesla velkou zábavu, ale proto, že je svědectvím doby. Je to věc bez ambicí, bez příběhu, bez stylu — a právě to ji dělá zajímavou. Nesnažila se tvářit jako něco, co není. Na DOS scéně existovaly tisíce takových věcí a Skatenig je mezi nimi opravdu průměrný.

Dnes si ho pustím v DOSBoxu z čisté kuriozity. Není to klasika, která by tě chytila za krk, ale je to autentická ukázka toho, jak vypadal koutek DOS scény pro lidi, kteří si nechtěli hrát Doom nebo The Colonel's Bequest. Vznikl pro někoho, kdo měl počítač a chvilku času. To je všechno.