Ishar 3 - The Seven Gates of Infinity

Kdybyste mi řekli, že se v jedné hře vejdou první osobou svistaný dungeon, taktický souboj přes síť kamenů a hrdinové, kterí se budou učit kouzla jako na vysoké škole, řekl bych, že to zpracování bude rozedřené. Ishar 3 to ale zvládá s nádechem dry run, jako by vývojáři věděli přesně, co dělají.

Je to pravý dungeon crawler z devadesátek, kde vedete družinu čtyř postav skrz šachtu s nekonečným bludiště. Svět není příliš obsáhlý — spíš intenzivní. Každá úroveň vás nutí rozmýšlet, kam kráčet. Mapy nejsou ohromující, ale jejich střih je cynický; otáčíte se zbytečně, zatímco vám za zády zafourují obludy. Cíl je jasný: projít sedmi brány, sbírat artefakty, přestat existovat.

Hra vám dá čas na úpravu družiny — přidělíte bodů, vybíráte schopnosti — pak vás vyhoří do boje. Ten probíhá klikáním na malou desku, kterou vidíte dole obrazovky. Není to žádná show, ale funguje to. Magie zabere čas, fyzické útoky jsou přímočaré. Chvíli trvá, než pochopíte, že jste v poli, které si můžete sáhnout, zatímco nepřítel je tři čtverce dál. Potom je to hra o tom, kdo bude mít lépe postaveny postavy a kdy vytáhnout správný spell. Nejsou to mince, kterou byste házel, ale někdy vyhraje štěstí.

Ishar 3 přichází v čase, kdy se dungeon crawlery začínaly stávat instančkami bez vzezření. Tady je všechno propletenější — mapa vypadá staře, ale svým způsobem elegantně. Efekty kouzel jsou střídmé. Zvuky mohou být otravné (jak to bylo v tu dobu). Co se ale neměnilo: potřeba plánování. Hra vás nepustí lehkou rukou.

Dnes je to průměrná jízda skrz svět, který se znudí třeba po dvě hodiny. Ale pokud máte chuť na pomalý, Think-before-you-move dungeon, kde je rytmus hry váš vlastní, najdete tu překvapivě vděčný zážitek. V prohlížeči se hraje přátelsky — ovládání myší je stravitelné.