Feedback

Feedback. Zvláštní název pro zvláštní hru. Chtěl jsem ji pustit, zvědav co to bude — a hned v prvních vteřinách jsem si nebyl jistý, jestli se hraje nebo kouká. To je ale přesně ta atmosféra, kvůli které se Feedback pamatuje.

Jedná se o experimentální akční hru z roku 1995, kterou vydala malá skupina nadšenců bez velkého vydavatele. Hra tě vrhá do abstraktního světa, kde orientace není o orientaci. Nejde ani tak o příběh jako o pocit — pohyb v prostoru, který se chová divně, vizuály jako z nekončeného screensaveru a zvuky, které ti vrážejí do hlavy. Cíl? To se dozvíš postupně, možná vůbec. Je to víc o tom projít tím než o vítězství.

Hraje se to jako střílečka z pohledu třetí osoby, ale kontrolovat postavu je složitější než obvykle. Prostor není logický — zkosené perspektivy, posunuté kamery, prvky se chovají neintuitivně. Nechvíjí to ruku, nedá ti instruktáž, prostě tě shodí do toho a koukneš, jak si poradit. Někdy to frustrace, někdy je to právě to, co si pamatuješ — pocit ztráty, zmatku, ale i zvědavosti.

Feedback se objevil v době, kdy indie v dnešním slova smyslu neexistovala. Byla to rarita, která se snažila něco jiného — nehrála hru podle průmyslových pravidel. Grafika není hezká, je surová, casi ošklivá. Ovládání není hladké, je tuhé a vrtošivé. Právě tím ale získala kultovní status mezi těmi, kdo ji našli. Stárne to špatně v klasickém slova smyslu, ale jako zkušenost z devadesátek? Je to kapka na desky.

Dnes si ji zahrát v emulátoru nebo přes web je spíš o kuriozitě než o zábavě. Není to hra, kterou si obejmete. Je to ale hra, která tě tykne a nechá tě na chvíli bez půdy pod nohama. A to je v devadesátkách řídký dar.