Crusher Castle II

Crusher Castle II na mě čeká s čistě černým obrazovkou a třemi slovy: START GAME. Bez wprowadzenia, bez grafiky v menu, bez náznaků, co mě čeká. To je nádherný debut.

Jde o puzzle platformer z roku 1993, kdy se Československo rozpadlo a DOS byl ještě na trůně. Ovládáš postavu v pixelartové 2D hře, která se odehrává v nějakém hrádku plném bludišť a padajících bloků. Cíl je prostý: dostat se na konec úrovně bez Deaths. Hra byla určitě obscurní titul, který si našel jen tenkrát, kdo věděl, kde hledat, a ty si ji pamatuju jako něco mezi Lemmings a klasickými skákačkami osmdesátek.

Hraje se to způsobem, jaký znáš ze starých platformers — pohybem a skoky přes překážky, jen tu jsou prvky puzzle. Bloky se padají shora, musíš je nějak obejít, nebo jich využiješ jako schůdků. Ovládání je jednoduché, grafika minimalistická — spíš bílé tuny na černém pozadí a postavička, kterou vidíš na první pohled, co má dělat. Neočekávej animace, neočekávej příběh. Hra ti rozumí bez slov.

Crusher Castle II si nemůžeš pamatovat proto, že by byla nějaká revoluce. Tím, že byla všude. Byla jednoduchost, kterou si kdo rozuměl bez návodu. Bez emocí, bez dramatických střihů, bez ambicí — jen čistá logika. V devadesátkách tě věci takhle neunavovaly do smrti.

Dnes sedne někomu, kdo chce vzpomínat na dobu, kdy hra nemusela mít příběh s voice actingem a cutscénem. Tady máš puzzle, máš geometrii, máš ticho. A nemusíš ani čekat na načítání.