Billiards

Kuličky se kutálejí přesně tak, jak bys čekal, že se budou kutálet. Nic extra, nic divného — jen fyzika, která funguje.

Billiards z roku 1993 je přímočará sportovní simulace kulečníku na PC. Vybereš si typ hry (osmička, devítka, nebo prostě volný trénink), postavíš se ke stolu a začneš řešit geometrii a sílu úderu. Hra běží v MS-DOSu, na obrazovce je ikonický pohled zeshora na zelený stůl s děrami. Cíl je banální — poslat správné kuličky do správných děr v správném pořadí.

Ovládání je minimalistické: nastavíš úhel a sílu úderu pomocí klávesnice nebo myši, potvrdiš a kuličky se dají do pohybu. Fyzika je překvapivě slušná — trenie, srážky, odraz od mantinelu, všechno funguje, jak by mělo. Nechybí ani tření stolu ani gravitace. Nejsou tu žádné senzační efekty, jen pevná, předvídatelná mechanika. To znamená, že hra nemá víc obsahu, než si představíš — není tu příběh, žádné levely, žádné odemykání. Je to jako virtuální kulečník, kde záleží jenom na tvý dovednosti.

V devadesátkách to byla zajímavá kuriozita — počítač, který se chová jako kulečník. Dnes si ji vzpomeneme spíš proto, že existovala, než že by ji někdo za každou cenu hrál. Zestárla solidně, ani se nepokazila, jen... zůstala tam, kde ji zanechala. Bez příběhu, bez bonusů, bez důvodu se k ní vracet, pokud nejsi příznivec čistého taktického hraní bez okolků.

Pokud si chceš zahrát kulečník bez otírání, reklam a bez počítače, který by cheatil, Billiards pořád funguje. Není to zábava, kterou by ti někdo doporučil jako vrchol tvorby, ale jako tiché střediště pro soustředěné hraní to obstojí. Webové emulátory ji mají na stránkách starých her — stojí to pár minut, aby si člověk uvědomil, jak jednoduchá a bezchybná byla hra bez nepotřebné složitosti.