World Golf 2

V krajinaté krajině s kulatým golfbalistom v rukavici si dnes už skoro nikdo nic nedovede představit. Každý z nás někdy táhl klubem a koukal, jak to dopadne. V devadesátkách byla golfová hra v počítači věc spíš kuriózní — golf není počítačováhra, řekl by každý v hospodě. World Golf 2 to ani nehledal. Přišel, předvedl, odešel.

Bez velkých zbytečností je to reprezentant hry, která se snaží simulovat golf jednoduše. Zahraješ na osmjahodině, vybeš si otočení golfu, padá se do vody, skončiš v písku. Cíl je klasický — dostat míček do jamky s co nejmenším počtem úderů. Třeba osmnáct jamek, přesně jak v reálném golfovém hřišti. Hra je na DOS, bez složitých grafik, spíš až ve stylu raných simulátorů.

Ovládání je přímočaré — zadáš sílu úderu, zvolíš směr, kulatá věc letí. Půvab je v tom, že je to všechno. Žádné komplexní fyziky, žádných bonusů za skvelost, pouze číselné hodnoty výsledků a grafika, která se vejde do paměti 8-bitového počítače. Při prvním úderu si člověk řekne, aha, to je jednoduché. Ve druhém úderu to už je jen nudné. Hra se hraje samo — počkáš, až se to vypočítá, koukaš na čísla, jdeš dál. Nebyla v ní radost pohybu, nebyl v ní žádný vtip. Byla v ní jen povinnost hrát golfovou hru, protože je to golf.

Proč si ji pamatujeme? Vlastně si ji nikdo moc nepamatuje. To je podstata věci. V hejnu simulátorů golfových her, které přicházely v osmdesátkách a devadesátkách, nebyla žádný majákový maják. Nebyla špatná, nebyla dobrá. Byla prostě tak průměrná, že ji mohli podvědomě zapomenout i její vývojáři.

Dnes by ji měl zahrát jen ten, koho zajímá archeologická hodnota starých DOS her nebo zbytky vývoje simulačních her v období jejich počátků. Zkus ji v prohlížeči, trvá to třeba čtyřicet minut a máš klid. Není to jednak ani tak špatná zkušenost, jako spíš důkaz, že ne všechno, co je staré, je nostalgie — někdy je to jen zapomenutá hra, která stojí zapomenutě v digitálním archívu.