لم تُترجم هذه المراجعة بعد — نعرض النص الأصلي (Čeština).
Když vidím na disketě napsané B-7, prvně mě nenapadne, že jde o hru. Spíš si představím nějakou utajovanou vojenskou operaci nebo heslo do mainframu. Jenže Idee Software v roce 1995 myslela na něco docela jednoduchého — na střílečku, která vás posadí do kokpitu a nechá vás bombardovat nepřítele z ptačí perspektivy.

Jde o typickou DOSovou akci, kdy je vaší úlohou letět v přímé linii, střílet na všechno, co se pohybuje, a nesnažit se ze hry dělat nějakou strategickou vědu. Terén se scrolluje směrem dolů nebo doleva, vy házíte bomby a rakety na cíle, které se snaží vás sejmout. Jednoduchý koncept — bez základny, bez mapy, bez úrovní, kde byste museli hledat klíč od spodního patra. Jen vy, zbraň a nepřátelé.
Ovládání je přímočaré — šipky pro pohyb, tlačítko pro střelbu, hotovo. Grafika je pixelová, jak se patří, ale bez ambicí být krásná. Spíš funkční — barvy někdy splývají, detaily se ztrácejí, když je na obrazovce moc akce najednou. Zvuky jsou chudé, samé beepy a pípání, které po čtvrt hodině vypnete. Tempo se postupně zrychluje, což by mělo znamenat nárůst napětí, jenže chybí jakýkoli důvod, proč by vám mělo záležet, zda vyletíte v kouři nebo ne.

B-7 je tak průměrná, že se jí těžko vyčítá cokoli konkrétního. Není špatná, není dobrá — jen existuje. V devadesátkách byly takovýchto her vyprodukovány tuny. Doslova. Vydavatelství a menší studia řešila jednoduchost, ne invenci. Tahle hra byla patrně jedním z mnoha pokusů, jak vytáhnout peníze z někoho, kdo si chtěl levně zahrát a v herně se zeptal: co dostanu za dvacet korun?

Dnes si ji zahrát nemusíte. Pokud vám ale chybí čistý pocit bezduché arkádové akce bez nadstavby, B-7 vás nezklame — prostě proto, že neklade nároky. Zapnete ji, hrajete čtvrt hodiny, a pak zapomenete, že existuje. A přesně o to šlo.