Superheroes 1

Superheroes 1 je hra, která na první pohled vypadá jako naprostá fraška. Otevřeš ji, vidíš pixelového panáčka na černém pozadí a máš chuť ji hned zavřít. Jenže pak si všimneš, že ta černá není pozadí, ale prostor plný skrytých nebezpečí — a hra tě chce donutit přežít v něm co nejdéle.

Jde o jednoduchou akční hru z roku 1993 pro MS-DOS. Ovládáš postavičku, která se musí vyzbrojovat, sbírat schopnosti superhrdinů a střetávat se s nepřáteli. Na grafiku ani na zvuk tu nezbylo nic. Graficky je to opravdu jen kulisa pro to, co se odehrává v kódu. Příběh? Nepočítej s ním. Filmové scény? Žádné. Jen herní prostor a tvůj postup v něm.

Hraní se točí kolem sbírání power-upů — během hry sbíráš předměty, které ti dají různé superschopnosti. Pohyb je základní, útok přímočarý a doba mezi stisknutím tlačítka a reakcí na obrazovce je dlouhá. Ovládání je těžké a nepříjemné, což by mohl být záměr — simulace křeče superhrdinů pod tlakem. Nebo to prostě dělal někdo, komu se nechtělo ladit. Herní cyklus je monotónní: jdeš dopředu, sbíráš, bojuješ, padáš, znovu. Není tu ani náznak, kam by se měl hráč podívat, ani návod, co dělat. Musíš na všechno přijít sám — a na hru z devadesátek je to vlastně jediný háček.

Superheroes 1 je relikt doby, kdy se počítačové hry tvořily v garážích a šly z diskety do světa bez betatestování. Nejde o mistrovské dílo, ale o cosi, co tě vyčerpá svou primitivností a přitom tě nutí hrát dál. Je to hra, kterou někdo vytvořil proto, že mohl — ne proto, aby přinesl něco nesmrtelného.

Dnes je Superheroes 1 zajímavá spíš jako historický artefakt než jako plnohodnotná zábava. Emulátory a prohlížeče tě do ní dostanou bez problémů. Pokud tě baví starožitnosti, primitivismus a pocit, že hraješ něco, co by mělo zůstat v archivech, je to pro tebe. Jinak si vezmi raději cokoli jiného z té doby — třeba Lemmings nebo Dune II. Ty v sobě měly přinejmenším ducha.