Troll's Tale

Troll si vezme tvůj čas a vrátí ti ho v původním balení. Troll's Tale z roku 1984 je textová adventura, kterou si dnes nikdo nepamatuje — a není to chyba paměti, ale spíš sbírací entomologa přehledávajícího zapomenuté kouty archivu. Hra běží na MS-DOSu, v prohlížeči bez potíží, takže fyzické schody nejsou.

Hraje se zde v prvé osobě pohledu, kterou tvoří písmenem psaná povinnost. Jsi někdo, kdo se potuluje světem plným skřetů, magie a objektů, jejichž účel si budeš muset sama vymyslet. Zadání jsou jednoduchá a často nepříjemně vágní. Vezmeš si věc A, dáš ji k místnosti B, a snad se něco stane. Interakce s prostředím není otázkou vynalézavosti hráče, nýbrž otázkou uhádnutí správného slova, které si tvůrce záškodnicky připravil. Při vstupování do místnosti se můžeš setkat se scénám absurdními — ne z autorské vůle, ale proto, že textu prostě chybí vazalství k logice.

Ovládání se redukuje na psaní příkazů. Otevřít dveře, vzít věc, mluvit s bytostí. Počítač ti občas porozumí, občas se tváří zmateně. Když se ti to přestane líbit, můžeš si ověřit, že grafiku zde nemáš — jenom slova na černém pozadí s tím, co se právě stalo. To není hra ze čtyřiačtyřiceti, která by se dnes zdála antickou elegancí. To je hra, která na antickou eleganci ani nemyslela. Je to soupeř s poelem textu.

Troll's Tale je artefakt doby, kdy se počítače učily mluvit s člověkem a zároveň kdy si tvůrci přála, aby hráč střílel hlavou do zdi. Nemá grafickou přitažlivost Zaorku nebo literární cit King's Questu. Stojí někde mezi deníkem a návěštím na dveřích zamčenýho bytu.

Hrát si ji budeš jedině ze zvědavosti nebo bolesti. Dnešní nadšenci si ji vezou jako skautský odznak za to, že překonali nezbytnou nudu. Není to hra, kterou by stálo hrát normálně — je to spíš poznámka v historii, že v roce 1984 bylo možné vydat cokoliv, pokud jste měli diskettu a čest.