Když si zadáš "Starship Encounter" do DOSBoxu a čeká tě černá obrazovka s bílým textem, víš, že jsi ve vesmíru, kde se počítá jen s tím, co napíšeš. Tenhle textový dobrodružák z raných devadesátek není hra pro lidi, co chtějí klikat po ikonách a koukat na animace. Tady tápeš slepě v temnotě vesmíru a jedinou mapu, kterou máš, je tvoje fantazie.
Ocitneme se jako posádka vesmírné lodi, která má plnit nějakou mise, a místo tradičních grafik zde dostaneme příkazy zadávané prostřednictvím textu. Je to podobné textovým aventurám typu Infocom, jen s vesmírným nádechem. Jde o to naslouchat popisu, orientovat se v abecedě možností a snažit se postupovat vpřed bez toho, abychom skončili vyletěnými do kosmu nebo se nemožně uvíznuli v pusté místnosti.
Co na Starship Encounter funguje, je přesně ten pocit nejistoty. Nemáš mapu, nemáš grafiku, kterou bys si mohl přečíst — máš jen text a logiku. Pomocí příkazů se pohybuješ po lodi, interaktuješ s předměty a řešíš logické hádanky. Jenže bezpečnost není zaručena. Občas tě hra dostane do slepé uličky nebo ti dá příliš vágní instrukcemi, až se cítíš jako by ti někdo házel hlubokém neznámu bez svetru. A to je v podstatě pointou — starost, nejistota, odkaz na starší dobu počítačových her.
V devadesátkách byla tihle textová dobrodružství horkou položkou — všechny ty Ultima, Infocom tituly. Starship Encounter je jen další cihla v zdi těch her, která by sice mohla být zajímavá, ale už nikdy nemůže konkurovat moderním grafickým zážitkům. Čas na ní zanechal své stopy, a dnes ji hrají především milovníci retro her a historických kuriozit. Ne proto, že by byla vynikající, ale proto, že ji možná ani už nikdo dostatečně nezná.
Kdo by si ji měl zahrát? Jestli máš rád oldschoolní textové adventure a nepotřebuješ krásné pixel-arty či animace, máš tu dvacetiminutovou vycházku do vesmírného minulého. Dnes se dá spustit v prohlížeči přes DOSBox emulator — je to ideální pro chvíli, kdy chceš zkusit, jak vlastně ty nejstarší herní příběhy fungují bez všech těch moderních vymožeností.
old