Highroller

Hvězdička a znak dolar — tenhle minimalistický zápis měl v polovině osmdesátek říkat všechno. Highroller je hra o penězích, sázení a rysku, jak se na PC z roku 1985 hrála. Není to nic složitého, není to nic chytřého. Je to pouhá casino v klávesnici, a přesně v tom je její půvab.

Jde o simulátor hazardu — kasino ve filmu, kdybys se za peníze díval jen na počítač. Hraješ proti počítači v různých hazardních hrách. Začneš s nějakou sumou peněz a pokouší se ji znásobit, nebo aspoň neprohrát všechno. Není tu příběh, není tu hrdina. Jsou tu pouze čísla, karty, kostky a rozhodování. Hraniční hra mezi matematikou a střelou z bedny.

Mechanika je přímočará — vyberete si hru (černé-červené, jednoduché sázky, poker s počítačem), vsadíte a čekáte. Ovládání je textové, kód je v BASICU nebo assembleru, což znamená, že se bez instrukcí orientuješ podle logiky. Grafika je nula, zvuk je zvuk. Zábava není v tom, jak je hra obalena, ale v tom, že tě neustále nutí rozhodovat se. Přitom víš, že máš nahoře šanci, která je proti tobě. Je to zvláštní form nudy a napětí zároveň.

Highroller není hra, kterou bys si pamatoval pro zábavu — pamatoval sis ji proto, že tě povedla za nos. V devadesátkách, když byly věci vizuálně bohatší a hlasitější, tady sedel člověk a naslouchá tikotu harddrisku, pokud sází na další kartu. Byla to lekce v tom, že hazard není zábava, je to návyk. Hra to věděla a nijak se za to nestydě.

Zestárla tak, jak zestárl kazino — vůbec. Pravidla jsou stejná jako před čtyřiceti lety. Počítač tě porazí způsobem, který je stejně nudný jako tenkrát. Dnes si ji zahraješ, pokud tě zajímá, co se hrálo v prvních rocích PC, nebo chceš vidět, jak primitivně se dalo zakódovat něco, co neustále sází. Není to retro klenot. Je to vědecká instance nudné racionality v počítači, která tě chce připravit o všechny peníze.