Archeodroid

Archeodroid — jedna z těch her, kterou si pak vzpomeneš, i když už nevíš, jak se jmenuje. Tahle věc z osmdesátkového PC archeoláka do robota, kterého ovládáš v pyramidě, a to je všechno, co potřebuješ vědět, abys chvíli koukal.

Jde o puzzle-platformer z doby, kdy se hraní znamenalo koukat, zda se nedostaneš do slepé uličky. Pohybuješ se po obrazovce lemované schodiště a místnostmi, sbíráš věci, hledáš cestu ven. Robot se ovládá jednoduše — pohyb, skok, a když vezmeš správný předmět na správné místo, něco se stane. Zbytek je logika: které dveře se otevřou, kde na tebe čeká past, kam vede ten tunel.

Grafika je punkrockově ošklivá — rozmazané pixely, které se snaží být egypťanské, a ve skutečnosti jsou jen smutné. Zvuky si nepamatuju vůbec, což znamená, že byly buď horší, nebo vůbec nebyly. Ale to je v pořádku. Hrála se proto, že tě zaměstnala, ne proto, že by tě hypnotizovala. Ovládání je pomalé, skákáš jak molitan na magnetu, a na první pokus si bez návodu nevybavíš, co dělat.

Archeodroid patří do kategorie her, které nebyly ani hit, ani ostudu. Věděl jsi, že existují, protože kamarád Petr měl katalog her na diskete a tvoje tetička koupia balík starých PC her na blešáku. Hra byla v tom balíku. Hráli jsi jí pár minut, pak jsi šel hrát něco jiného.

Dnes? Pokud ti chybí retro puzzle bez pretenze a bez výkresu, když chceš zpátky v čase na osm minut, Archeodroid je tam. Emulace na oldgame.cz ho spouští bez problémů. Není to odkaz na průlom v herním průmyslu. Je to jen něco, co bylo v osmdesátkách, nemělo to název, co by si zapamatoval člověk se zdravým rozumem, a teď je to legrace, kdy se podíváš, odkud to vzalo všechny své nápady — a odpověď zní: z ničeho.