Tommy's Zombies

Zombie hry v osmadesátých letech nebyly žádná sláva — to byl především dril v určitém pixelartovém tempu a čekání, až se věci na obrazovce konečně rozpohybují. Tommy's Zombies je takovýhle artefakt, hra, která ti dnes řekne víc o tom, jak se programovalo na počítačích s 512 KB paměti, než o zábavě.

Jde o jednoduchou střílečku z nadhledu, kde řídíš postavičku skrze hřiště plné zombie. Půda čtverečkovitých levelin, střelba jedním směrem, zombies padají, když jim dá jít zástřel. Nic jiného. Bez příběhu, bez cutscén, bez hrdinství — jen tabule a její problém. Když se to povedlo naprogramovat tak, aby to vůbec frčelo alespoň nějakou účelností, byl to úspěch.

Hraje se na tuhle dobu překvapivě fluidně. Ovládání klávesnicí — směry a střelba bez zbytečných animací. To je důležité, protože každý frame počítá, když máš na dvanácti palcovém monofu osm pixelů na zombie a musíš poznat, jestli k tobě jde, nebo jde jeho věc jen tak mimo. Postupu schází sebemenší teatrálnosti; někde si vezmeš něco jako zbroň, jinde vykopneš vrátka a jdeš dál. Hraje se to bez zbabělosti, ale taky bez něčeho, co by tě přimělo к tomu, aby sis to vzal znovu za půl roku.

Paměť jej drží na krátké vodítku — levely jsou malé, textury jednoduché, a přesně proto funguje dnes jako časová kapsle. Není to game design, je to inženýrství čistého řádu: co se vejde do počítače, to se bude hru hrát. Bez ústupků, bez vychytávek, bez snahy vypadat moderně.

Dnes se na to kouká přes optiku nostalgie. Pokud chceš vidět, jak vypadala hra v roce 1986 na stolenímu počítači, bez grafických karet a bez obsesivity s 3D, je Tommy's Zombies svého druhu autentickým dokladem. Není to zábava v dnešním slova smyslu, je to hraní si na historika.