The Honeymooners

Hádej, kam vezmeš osmnáctiletou holku, kterou jsi poznal minulý víkend. Správně — na líbánky. The Honeymooners je to, co vylezlo ze tmy počítačové historie roku 1988, když si každý myslel, že hra musí buď střílet, nebo skákat. Tady se střílí po holkách. Animované holky. Na disketě.

Jde o jednu z těch ohavných věcí, které by dnešní vydavatel smetl z webu jedním kliknutím a pak se vysvětloval s právníky. Je to textová hříčka s pixelartovými animacemi, kde hráč provádí v zásadě jednu věc — pokouší se dostat do postele s různými ženskými postavami. Herní logika se točí kolem vybírání správných předmětů, říkání správných věcí a načasování. Klasický point-and-click adventure, jenže místo záhady je to svádění.

Ovládání je prosté: klikáš, čteš, kombinuješ věci v inventáři. Grafika vypadá, jako by ji nakreslil někdo, kdo viděl ženu jen na obálce fitness časopisu. Animace jsou nejnižší možné kvality, dialogy jsou humorné spíš nechtěně než záměrně. Hra se chová jako ten kamarád, který si myslí, že je neuvěřitelně vtipný, ale ve skutečnosti je jenom podivný. Ale podivný v tom smyslu, že tě to na chvíli fascinuje právě proto, jak bezostyšně existuje.

Zpátky už to nikdo nevezme — byla to doba, kdy se na PC hrálo cokoliv bez cenzury a bez přemýšlení o etice. The Honeymooners je artefakt téhle beztrestnosti. Není to dobrá hra, není to ani špatná hra. Je to zvláštní hra, kterou si pustíš v prohlížeči hlavně proto, abys viděl, že tuhle věc opravdu někdo v osmdesátkách naprogramoval.

Dnes v ní najdeš spíš potíž než zábavu. Logika hádanek je temná, grafika bolí oči a dialogy stárnou jako tužidlo. Ale když si ji spustíš v DOSBoxu nebo emulátoru jako zvědavec, cítíš, že se dotýkáš počítačové historie, kterou by všichni radši zapomněli. To je vlastně důvod, proč si ji zahrát — ne pro hru samotnou, ale pro okamžik, kdy si uvědomíš, jak vypadala představa programátora o zábavě.