Dark Wolf

Tuhle hru si pamatuji jako nesmlouvavě temnou záležitost. Dark Wolf z roku 1995 přichází jako injekce čistého gotického hororu do systému, který nechce být cool, jen chce být děsivý — a ten záměr je vidět na každém pixelu.

Jde o point-and-click adventuru, kterou si můžeš představit jako noirovou detektivku s prvky nadpřirozena. Hraješ nějakou temnou bytost — v paměti mi zůstal pocit vlkodlačího antihrdiny, byť konkrétní příběh se mi už vytrácí — která se pohybuje po mrtvém, pustém světě plném podezřelých postav a věcí, jež nejsou takové, jak vypadají. Atmosféra je zde prioritou. Grafika, hudba, celkový nádech — všechno to táhne dolů, do tmy.

Hraje se to klasickou metodou: klikáš na předměty, sbíráš věci, mluvíš s postavami, když to vůbec jde, a pokoušíš se odhalit, co se tady vlastně děje. Ovládání je pomalé, ale o to silnější je pocit, že se pohybuješ v tíži něčeho velkého a podivného. Není tu spěch, není tu bujarost. Když spadneš do něčího podvědomí nebo do zámku, máš pocit, že jsi v pasti, ne v zábavě. Někoho to nebaví, mně přesně tohle dnes chybí.

Dark Wolf zůstává kuriozitou devadesátek, kdy se někdo odvážil udělat DOS adventuru bez známého vydavatele a bez potřeby líbit se všem. Dnes by z toho byla nezávislá hra na Steamu. Tehdy to byly jen nápady a pixely. Hra zestárla v tom, že je těžkopádná, navigace je záludná a dlouhé čekání se může zdát zbytečné, ale to, na co sázela — atmosféru a pocit osamění v cizím světě — to si drží.

Zahrát si ji má smysl, pokud tě neodrazuje pomalé tempo a grafika z konce osmdesátek. V emulátoru či prohlížeči to zvládneš bez problémů. Není to klasika s velkým K, ale je to hra se svým hlasem — tichým, vzdáleným, trochu zlým.