Rock'N Roller

Sedíš za volantem a rychle si uvědomuješ, že tohle není realistická simulace. Rock'N Roller z roku 1992 chce jednoduchost a adrenalin, nic víc. Závodí se po předem daných tratích, a když nechápeš, co se děje, je to jen tvůj problém.

Jde o arcade závodní hru ve stylu, který v devadesátkách dominoval — špinavý, rychlý, bez zábrzdel. Auto se řídí přímo, bez zbytečného simulování fyziky. Startovní čára, soupeři na trati, cíl. Cyklus je jasný: zatočit, zrychlit, vyhrát. Nejsou tady žádné tunery nebo upgrade, jen tvůj vůz a osmdesát přístupů, jak ho srazit do zdi.

Grafika je pixelová a barev moc není, ale pro tehdejší DOSák to stojí za to — trať se scrolluje adekvátně, protivníci se pohybují a není to úplné zoufalství na oka. Hudba? Existuje. Zvuky? Také. Nic z toho tě nenadchne do vytržení, ale není to ani třeba. Ovládání reaguje na první pokyn, což je u závodníků devadesátek standard. Jsi v tempu, nebo nejsi.

Rock'N Roller není ten typ hry, po kterém by dnes sáhnul někdo, kdo si chce zasportovat s Cratero-Racim nebo NFS z té doby. Je to spíš chvíli do pusy věc — zajedu si pár kol, chci vyhrát, skončím. Rychlé a tichleté, bez vaty. To je jeho silná stránka: ví, na co se zaměřit, a nezvídá zbytnč.

Dnes ji najdeš v prohlížeči a při troše dobré vůle si ji užiješ. Není to mistrovská hra, ale je to autentická závodní zábaviště z tý doby. Když se chtěš vrátit do chvíle, kdy DOS hry nezastíraly svůj arcade původ pod vrstvou grafické snobštiny, je to přesně ono.