Overlord

Takhle měl strateg vypadat v devadesátkách: magické impérium, hrstka jednotek, a ty rozhoduju, kam jít a koho přeběhnout. Overlord je hra, kterou sis zapamatoval spíš jako pocit než jako konkrétní sekvenci: temné tóny, chladná hudba, pocit, že jsi mocný a zároveň ohrožený.

Hraješ za temného lorda či čaroděje, který si z mapy s různými terény a nepřáteli buduje impérium. Nejde o přehlídku všech armád najednou — máš k dispozici omezený počet jednotek a magii. Jsou to devadesátky, takže pixely jsou pixely a grafika nápaditá spíš než impozantní. Cílem je někdy ovládnout celou mapu, někdy splnit specifické úkoly, a prostě přežít.

Mechanika je jednoduchá, až až. Klikáš na jednotky, pošleš je někam, čekáš. Boj probíhá automaticky, takže tvoje role je hlavně ta strategická — kam umístit jednotky, v jakém pořadí je vyslat, kdy kouzeliti. Tempem se to má blíž k tahu než k real-timové střetávačce, což dnes může vypadat jako pomalá nudota, ale v té době šlo o standard. Ovládání je přímočaré, bez zbytečných oken. Prostě tam jsou a hraje se.

Overlord patřil mezi méně populární tituly své éry — nebyl to hit typu Civilization nebo Master of Orion. Ale měl co říci: atmosféru, jistou taktickou hloubku a pocit, že jsi opravdu mocný temný vládce, ne jen nějaký normální vojevůdce. Dnes mu chybí všechno — grafika, animace, svižné tempo. Nuda na prvý pohled je gumovitá.

Zahrát si to stojí za pokus jen tehdy, máš-li čas na pomalé tahy a chceš poznat, co lákalo strategy v útlé devadesátkové konkurenci. V prohlížeči to jde — není na to potřeba nic víc než DOS emulátor. Ale dnes? Jen když chceš vědět, jak to všechno začínalo, ne protože bys to teď najal jako zábavu.