Type Attack

Psát rychleji, než myslíš — to je lekce, kterou Type Attack rozdává bez milosti. Hru z roku 1983 nezná skoro nikdo, přitom je to překvapivě účinný lék na nudu v časech, kdy byl počítač ještě především pracovní stroj.

Jde o jednoduchou cvičebnici psaní na klávesnici maskovanou za střílečku. Na obrazovce se vynořují slova nebo znaky a ty je musíš správně a včas napsat, dřív než ti zmizí. Není tu pixel art, není tu legrace — jen černý monitor, bílý text a chuť prokázat, že ovládáš QWERTY rychleji než soupeř. Hra tiše předpokládá, že přicházíš od psacího stroje a chceš se zbavit starých návyků.

Mechanika je přímá: vidíš cíl a musíš ho správně opsat. Chyba znamená penalizaci. Čím rychleji, tím líp. Žádné bonusy, žádné levely s příběhem — jen čistá konfrontace mezi tebou a klávesnicí. Verze pro MS-DOS počítá s tím, že u monitoru sedíš každý den a chceš být lepší než včera. Oproti moderním psacím hrám to vypadá jednotvárně, ale ve školní třídě s počítačem by to byl hit.

Type Attack reprezentuje dobu, kdy se počítače ještě učily psát, ne hrát. Není to hra pro zábavu, je to hra pro trénink — a v tom je její smysl. Zestárla logicky: dnes máme TypeRacer s auty a neony, máme Nitro Type s příběhem. Type Attack nemá nic z toho. Zůstala mu ale přímočarost.

Zahrát si ji dnes má smysl, chceš-li vycítit, jak vypadalo cvičení s počítačem v osmdesátkách. Není to retro nostalgie, je to pedagogický nástroj, který se tvářil jako hra. A právě proto stojí za pozornost.