Den här recensionen är inte översatt än — vi visar originalet (Čeština).
Padáš do propasti. Prostě tak, bez varování, bez úvodu, bez vysvětlení. Leží na zemi v temnotě a kolem tebe je jen chlad a tichá hrůza. Tohle je Trauma — neobvyklá logická adventura z roku 1995, která tě nechá v psychologickém zmatku a nutí tě přemýšlet přesně proto, že nic nemůžeš dělat.

Hra se točí okolo postavy, která se probudí v jakési temné prostornosti a neví, jak se tam dostala. Není to řešení mystery v klasickém slova smyslu. Jde spíš o prožitek desorientace, kdy se pohybuješ mezi statickými scénami, sbíráš podivné předměty a snažíš se pochopit, co se vlastně děje. Prostředí připomíná surrealistický sen, z něhož se nemůžeš probudit. Grafika je minimalistická, skoro takové digitální siluety v šedivých tónech — to bylo v devadesátkách na počítači s DOS-em technicky zajímavé a hlavně děsivě účinné.
Hraje se to pomalu, bez akcí a časového tlaku. Klikáš, čteš, přemýšlíš. Logické puzzle nejsou složitá v tom smyslu, že bys musel řešit matematické formule — jde spíš o to pochopit souvislosti a mechanismy světa, v němž se nacházíš. Klíče k dveřím se někdy skrývají na místech, která se zdají logická, někdy už vůbec. Převážná část hraní je čistá explorace spojená s tím ponuravým pocitem, že tady není nic příjemného.
Trauma není hra, kterou by si pamatoval kvůli skvělému hernímu průchodu. Pamatují si ji proto, že v devadesátkách existovaly věci, které se snažily něco říci mimo standardní hernější zábavu. Byla to taková počítačová malba o depresivních stavech a ztracení. Na dobu byla takřka experimentální — předjímala, že hry mohou být nepříjemné, frustující, a právě proto platné.

Dnes si ji zahrát znamená otevřít si dobové okénko do toho, jak jinak se o počítačových hrách přemýšlelo. Zestárla v tom dobrém smyslu — atmosféra pořád vychází, grafika už není překvapením, ale právě ta jednoduchá estetika dělá z hraní něco jako listování starou verzí vlastního deníku. Pro moderního hráče to bude snad málo zábavné, ale pro toho, co chce pocítit starou myšlenku na věc, kterou hra zkoumá, je to stále platné a cítící.