Party of Four

Čtyři postavy proti světu — a vlastně proti zbytku obrazovky. Party of Four je DOS-ovská minihraní soutěž z konce devadesátek, kde se hraje v turnu, jako když se sešustí skupinka u jednoho počítače a podává si klávesnici. Každý si vezme postavu, a pak se kouká, jak to druhému vychází, nebo selhává.

Konkrétní obsah jednotlivých her si nepamatuji přesně — bylo jich víc druhů, kterou chvíli jsem přepínal, pak mi to přestalo dávat smysl. Nejspíš to byly reflexní úkoly, časované soutěže nebo něco na bázi klikání a hlídání času. Typická souprava party gamu z té doby: nic složitého, všechno se dá pochopit za pět vteřin, a pak jde do toho. Grafika byla prostá, zvuk minimální. Žádné story, žádný příběh — jen ty čtyři postavy, pár barev a pravidla, která se dala pochopit bez manuálu.

Chuť hrát to sem tam naprosto vybuchuje — není v tom žádná strategie, jen čistá konkurence. Když se ti vede horší než druhým, buďeš koukat, jak si je vezmeš příště. Ten druh legrace, která funguje pět minut, pak už se to opakuje. Mechaniky nejsou špatné, spíš prostě elementární. Dnes by to bylo aplikace na mobilu zdarma, se kterou by ses bavil během čekání na autobus.

Party of Four se drží v paměti jako typ hry, ne jako konkrétní zážitek. Padesáti přesně reprezentuje tu dobu, kdy se hry děly jednoduše, bez pretenzí, a když se sešla parta u jednoho počítače, byla to sranda na час. Teď je to především kuriozita — vzpomínka na časy, kdy party hry nemusely být vůbec nic jiného než právě toto: čekej na svůj tah, snaž se, smějte se na chybách.

Zahrát si ji dnes v prohlížeči má smysl spíš z nostalgie nebo jako čistý archeolog DOS-u. Hru si vezmeš s sebou chvilka, ale nezůstane v tobě. Pokud máš chuť na starou jednoduchost bez jakýchkoli nárazů — tady je.