Once Upon A Time... Puppet Playhouse

Když sis na počátku devadesátek půjčil kamaráda disketu a on ti řekl „je tam něco pro malé děti, ale klikej si", věděl jsi, že to bude buď fascinující nebo nepříliš zábavné. Once Upon A Time... Puppet Playhouse do obou kategorií patří — je to interaktivní pohádková středověká komedie pro MS-DOS, kde se hraje s panenkami jako v loutkové divadelní představení.

Hra tě ponechá v roli režiséra. Scény jsou tuhle jako výřezy z papíru na černém pozadí, postavy se pohybují jako v maňáskách a děj plyne podle tvých rozhodnutí. Jsi v lesích, hradech, u kouzelníků — klasická fantasy pohádková témata. Cílem je proklikat příběhem, který se větvuje podle toho, co si zvolíš. Není tu žádný časový tlak, skáče se zde pouze mezi obrazovkami a vybírají se varianty.

Hraje se jednoduše — klikáš na interaktivní prvky, čteš (nebo posloucháš) text, vybíráš si, kterým směrem se dějiny ubnorou. Grafika není impozantní ani pro dobu vzniku, spíš naivní, téměř Monty Pythonská — to je však právě její síla. Suchý anglický humor v popisech a dialozích potěší spíš staršího čtenáře než cílové dítě. Ovládání je pohodlné, ale hra postrádá jakýkoli tlak, dramatičnost nebo důvod se do ní vracet poté, co jednou projdeš všechny větve.

Once Upon A Time... Puppet Playhouse byla experimentem v oblasti interaktivní fiction — čím byla tedy zajímavá, tím byla také krátká a bez opakované hodnoty. Nebyla to klasická aventura s logikou, nebyla to hra, která by tě nutila přemýšlet. Byla to spíš multimédiální knížka na diskete, která se navíc hrozně pomalu v DOSBoxu načítá.

Dneska si ji zahraji, jen když chci zažít, jak vypadala experimentální edutainment v raných devadesátkách. Ani pro nostalgia není vrcholem — existovaly tehdy zajímavější věci. Ale jako kuriozita? Tu si zaslouží místo v retrospektivním archivu.