Frogger II: ThreeeDeep!

Chceš to vážně? Sedneš si k počítači a hraješ si na přecházení silnic jako v originálním Froggerovi, jenže tenhle má tři patra nad sebou. Grafika připomíná prvotinu, jen se přidala vertikální dimenze — to bylo v osmdesátkách docela odvážné.

Jde o snadnou věc: žába musí překonat tři různé hrozby stojící nad sebou. Dole je silnice s auty, uprostřed řeka s kládami a nahoře… vlastně zase voda nebo něco v tom smyslu. Cíl je jasný — dostat se až nahoru, aniž by tě srazilo auto nebo si tě z vody vzala ryba.

Ovládání je přímočaré: šipky a skok. Problém je, že počítač reaguje s jistou latencí, na jakou jsi byl v té době zvyklý, takže časování není přesné. Poznáš to rychle — skočíš v domnění, že máš dost času, a bum. Auto tě srazí jen proto, že signál mezi DOSem a monitorem šel přes středověké rozhraní. Hra není obtížná, jen frustrující způsobem, který s moderní technikou nemá nic společného.

Frogger II nebyl v ČSSR nic převratného. Přesunul se do PC podoby, kde se ale přece jen ztratila část grotesknosti originálu. Tady je to jen mechanická úloha — skákat a vyhýbat se. Padesát procent času čekáš na správný moment, zbylých padesát procent bojuješ s odezvou ovládání.

Dnešní hráč se sem vrací jedině z nostalgie nebo aby pochopil, jak to začínalo. Hra je tu, je hratelná v prohlížeči, ale upřímně — pokud chceš originálního Froggera, vezmi si ten. Pokud chceš právě tuhle trojrozměrnou variaci, překousej ji patnáct minut a bude ti to stačit.