Metropolis

Když se počítač ztrácí v zablácené ulici a ztlumená hudba se opakuje jako mantra, víš, že něco není pořádku. Metropolis z roku 1987 je přesně taková hra — atmosférická, záhadná a přitom frustrující jako vstupní test do detektivní školy.

Jde o textovou adventuru se statickými obrázky, kterou vydal někdo kdo si nepřál ani zveřejnit jméno. Hraješ někoho, kdo se ocitá v temné futuristické metropoli a musí přežít. Hra nestihne moc vysvětlit — nic se ti nedostane zadarmo, každý příkaz je krok do neznáma. Cíl je vágní, což tehdy byl běžný nástrah dobrodružství na PC, ale tu se to cítí jako záměr autora, ne jako chyba.

Přesunutí se mezi lokace probíhá textovými příkazy, a tady se hra stává poutavá právě proto, že nejde o klasické „jdi na sever, vezmi klíč, otevři dveře". Syntaxe je přívětivější než u některých simsimských věcí, ale pořád musíš uhodovat. Čeština v popisu je ochrnutá, surová — jako by ji psala osoba, která nemá čas na lesk. Prvky stealth, hádanky, náhodné setkání. Hra by chtěla být mrtvě vážná, ale náhodou tím získá zvláštní kouzlo, jako když fotíš v šeru bez blesku a vznikne něco, co nikomu neukazuješ, až donedávna.

Dnes se na Metropolis kouká přes historické brýle. Není to hra, která by se hrála lehce nebo veselé — rozhodně víc pro experty na staré adventury než pro milovníky pěkného uživatelského rozhraní. Grafika je věcná, zvuk chybí. Nejde o bonbon, jde o zážitek z doby, kdy hry nebyly povinné bavit každého pět minut po startu.

Pokud tě tedy zajímá, jak vypadala aventura pro hardcore hráče koncem osmdesátek a netrpíš nedostatkem trpělivosti, Metropolis čeká v prohlížeči. Není to hra, kterou si budeš pamatovat pro zábavu — ale možná si ji pamatovat budeš.