MAG

Průvodce na startovní obrazovce vám sdělí, co potřebujete vědět: „You are about to begin an adventure.“ To byla pravda i v roce 1988, kdy MAG na DOSu sliboval dungeony, draky a kouzla. Sliboval, ale zdaleka ne v podobě, na kterou byla řada hráčů zvyklá.

MAG je textové RPG bez grafiky, bez animací, bez dramatického vyprávění. Stvořili jste si postavu — volba jména, povolání, atributů — a hned jste se ocitli v mapě značené jen souřadnicemi a jednořádkovými popisy míst. Na východ je les. Na severu dungeon. Vesnice je na jihozápadě. Víc se nedozvíte, dokud tam nedojdete.

Hraní spočívá v zadávání příkazů: jít na danou souřadnici, utkat se s nepřáteli, koupit novou zbraň, vyléčit se. Čas běží v tazích a každý krok stojí energii. Hra vám nepomůže — nemáte mapu, nemáte kompas, nemáte průvodce. Musíte si zapsat, kde co je, nebo zabloudíte. Tohle byla doba, kdy si hráči psali věci na papír bez výčitek.

Na počítačích, kde běžel Prince of Persia a King's Quest, vypadal MAG jako vzdálený příbuzný z venkova. A přesto měl ono něco — svobodu orientovat se ve světě, který si sami vytváříte. Není vám řečeno, jak hrát. Naučíte se bolestí a chybou. Zemřete beze slova. Restart a znovu od začátku.

Dnes se MAG hraje především jako kuriozita, jako připomenutí, že RPG byly kdysi jiné a mnohem méně shovívavé. V prohlížeči si ji můžete zahrát jako historickou lekci. Porozumíte, proč byl pozdější King's Quest revolucí. A porozumíte také, že někdo z vás si textové RPG užívá i bez grafiky — jen pro tu čistou mechaniku přežití.