GameKeys (1995)

Když se ti v polovině devadesátek dostal do ruky GameKeys, hned jsi věděl, že je to něco jiného. Není to hra na střílení, skákání ani na řešení hlavolamů. Je to výukový software, který se tvářil jako hra, a v tom byla jeho záludnost — chceš-li dál, musíš se podřídit, a než si to uvědomíš, znáš kombinace kláves i jejich názvy, aniž by tě to stačilo unudit.

GameKeys je v podstatě tutoriál zamaskovaný za minihru. Naučí tě zkratky MS-DOSu a základní kombinace kláves — Alt, Ctrl, Shift a jejich mix. Každá úroveň vyloží jednu sadu příkazů a hra ti ji pak nacvičí formou prostých úkolů. Není tu příběh, nejsou tu animované scény. Je tu jen opakování a postupné budování paměti, kterou si pak vezmeš do ostatních programů a her.

Hraní samotné je elementární. Hra ti na obrazovce ukáže sekvenci kláves, kterou máš stisknout. Zvládneš ji, jdeš dál. Zvládneš ji znovu, přidá rychlejší tempo nebo složitější kombinaci. Grafika je jednobarevná, zvuk spíš dutý, ale to vůbec nevadí — je to prostředek, ne účel. Účelem je zautomatizovat ti prsty, aby se z rutiny staly reflexy. A překvapivě to funguje. Na monitoru s blikajícím kurzorem jsi ty kombinace cítil v prstech, nejen viděl.

GameKeys zestárl spíš zajímavě než špatně. Dnes už si zkratky a příkazy běžného softwaru pamatujeme jinak — přes myš nebo na dotykové obrazovce. Ale právě proto je dnes zajímavý jako vzdělávací artefakt: ukazuje, jak se učilo kdysi, když nebylo nic intuitivního. Úkol, kterému se věnuje, přitom zůstává stále relevantní — každý, kdo dnes používá počítač vážně, potřebuje znát klávesové zkratky.

Dnes si GameKeys v prohlížeči spustíš spíš jako historickou kuriozitu. Je to detailní portrét doby, kdy učit se s počítačem znamenalo učit se nazpaměť. Netáhne tě sem grafika, příběh ani adrenalin. Táhne tě sem zvědavost — podívat se, jak se lidé učili orientaci v počítači, když jinou možnost neměli. A když si pak vzpomeneš, že jsi tímhle obdobím prošel i ty sám, je to docela zvláštní pocit.