Beerworm

Padesát šest kilobajtů a hra o červu, který pije pivo. Beerworm je jeden z těch titulků, co by dnes nikdo neprohlásil za logickou volbu, ale v devadesátkách to mělo určitý šlágr: jednoduchý princip, překvapivě obsedantní hratelnost a díky retro grafice i zvuku pocit, že zrovna najdeš starý kousek v půdní bedně.

Jde vlastně o puzzle, kde ovládáš červa a sbíráš pivo. Ten červ se svíjí po herní ploše, a tvůj úkol je dostat se k panu, který čeká na své občerstvení. Zvuk při sbírání vokálních nápojů zní jako pocta těm nejčudnějším zvukovým experimentům Sound Blasteru — nikdy si nepředstavíš, co ten čip z karty běžně hraje. Ovládání je jednoduché, ale právě tady tkví lest: protože červ má setrvačnost a chová se skoro jako had ze starších arcád, není to tak snadné, jak by se na první pohled zdálo.

Úrovně se stupňují pomalu, postupně přidávají překážky a prostředí se mění. Hra tě nenutí nic, jenom tě staví před jednoduchý cíl a nechá tě vyzkoušet, jestli v tobě žije geometrické myšlení a trpělivost. Není to žádný hit, ale také to není graficky ostudné — prostředí sedí k tomu červů svému stylu, a když se do hry opravdu zabereš, chytí tě ten jednoduchost.

Beerworm se nezařadil do povědomí masových her, a to je škoda. Nepatří mezi klasiky jako Lemmings nebo Tetris, ale jako malý pokus tvůrce či některé menší software house to má svůj kouzlo. Dnes už se na ni kouká skrz retro brýle, a to ji snad ani nepoškozuje — spíš ji zvýznamňuje jako zajímavost, kterou by někdo mohl v emulátoru objevit.

Pokud máš rád jednoduché puzzle bez umělé inteligence a chceš pár minut čisté, relaxační hlavolamnosti, nasimuluj si starou DOS botu a pusť si Beerworm. Není to bomba, ale také ti nestojí v cestě. Prostě se tam podívej — je to taková ta chvíle, kdy si uvědomíš, že tady v devadesátkách byla místa pro všechny možné nápady, i pro kouše jako byl polykající červ v hospodě.